Freeride v Japonsku – „JAPOW“ (Japan powder)

Ostrov Hokkaidó, na němž se nachází město Sapporo a oblíbené lyžařské středisko Niseko, je velký asi jako Česko. Jeho řídké osídlení v minulosti bylo způsobeno chladným podnebím a sopkami. Nicméně od šedesátých let se zde začal rozvíjet lyžařský průmysl a dnes jsou severní části ostrova oblíbené především mezi freeridery.

Naši touhu po japonském prašanu jsme začali naplňovat hned první den, kdy jsme přiletěli do Tokia a poté pokračovali do Sappora. Cesta tam nebyla bez problémů, neboť jsme museli přestupovat na jiný let a nakonec nám uletěl navazující spoj. Nakonec jsme se ale dostali do Sappora a pronajali si auto, kterým jsme pokračovali do Niseka, kde jsme se ubytovali ve Freeride lodgi s nádherným výhledem na sopku Yotei. Nemohli jsme se dočkat, až se zahrabeme do slavného japonského prašanu až po uši. 

Jdeme na to! Lyžování v Niseku 

1. 2. – den první: Ráno jsme se vzbudili překvapivě brzy a těšili se na den plný lyžování. Po rychlé snídani a skvělém kafi jsme se vydali do lyžařského resortu Niseko. Hned po pár minutách jízdy se nám stala první příhoda, kdy jsme málem narazili do dodávky v protisměru. Zvykali jsme si na jízdu po levé straně vozovky, která se tu používá. 
  
Většinu času jsme trávili na lanovkách a snažili se najít volné sjezdové tratě, buď po pláních nebo lese. Na oběd jsme si dali vynikající "Ramenku" – vepřovou polévku – a potom pokračovali v lyžování. Největším zážitkem pro nás byly lanovky bez zábran a bez možnosti opření lyží – podobné těm, které existovaly v Krkonoších před 80 lety. 

Jednou jsme se vyvezli až na vrchol hory Mt. Nisekoannupuri (1308 m) a užili si fantastický sjezd v nejměkčím prašanu. Ale sjezd na druhou stranu hory nás donutil šlapat po vlastních zpět nahoru. Naštěstí jsme byli připraveni a měli jsme pásy na stoupání. Při návratu jsme potkali náhodou Ajwyho, kamaráda z Pece. Bylo to docela vtipné setkání – Češi jsou prostě všude. 
  
Po půl hodině šlapání jsme se vrátili zpět do resortu a stihli jsme soustavu asi 4 lanovek, abychom se mohli vrátit k autu u hotelu Hilton, kde jsme parkovali. Cestou nahoru jsme se dost prochladli a nahoře začalo děsivě foukat a sněžit. Tak jsme byli rádi, že můžeme nasednout do auta a pustit si topení, místo čekání na skibus v případě, že bychom nestihli lanovku. 
  
Večer jsme se stavili v místní samoobsluze, ochutnali místní speciality a koupili si pivo na večer. Poté jsme plánovali druhý den. Zeptala jsem se na vulkán a jestli bychom se tam nemohli podívat. Gula mi ale řekl, že tam někdo před pár týdny zůstal v lavině, tak jsme se rozhodli, že to raději zkoušet nebudeme. 

2. 2. – Den druhý: Dnes slavíme Honzovy narozeniny! Ráno jsme se nadšeně probudili a rychle se vydali na první lanovku, plni naděje na další skvělý den na lyžích v Niseko resortu. Po rychlé snídani jsme se vydali od naší Lodge a hned zpočátku jsme narazili na zásadní problém, protože nebylo vidět na krok. I přes tyto obtíže jsme se rozhodli pokračovat jít jezdit.  
  
Bohužel jsme se setkali s frontou, která byla na půl hodiny čekání. Kluci se vydali pro lístky na lanovku, ale bohužel se vrátili s nepořízenou a oznámili nám, že dneska se asi přeci jen lyžovat nebude kvůli prudkému větru. Tomu se nám nechtělo se nám věřit. Mysleli jsme si, že se v Niseko resortu lyžuje za každých podmínek. Nevěděli jsme, zda lanovku vůbec pustí a v kolik hodin, a proto jsme se rozhodli jet dál a zkusit lyžování v jiném resortu nebo jít šlapat na pásech. 
  

Obhlídka terénu: Nejlepší skitouringový spot v regionu Niseka 

Navštívili jsme lodgii, kde jsme si vzali šlapací bundu, svačinu a čaj. Já jsem byla ráda, že se vracíme zpátky, protože jsem si zapomněla ortézu na koleno a s ní jsem si mnohem jistější. Po cestě jsme se rozhodli vyzkoušet další resort, ale ten nevypadal o moc lépe než ten předchozí. Rozhodli jsme se tedy jet ještě dál do Nitonupuri, kde jsme chtěli jít nahoru po svých. Byl to vyhlášený spot, dokonce prý nejlepší skitouringový spot v regionu Niseka. Nasadili jsme si pásy a v té chvíli jsme zjistili, že Gula si ty své zapomněl.  A to jsem si myslela, že se to horskýmu vůdci stát nemůže. Jdeme si zatím vyšlápnout na kopec a obhlídnout naše hřiště. Gula se ani nenamáhá s přezouváním a v lyžácích jede pro pásy, teď už jako zkušený místní řidič.  
  
Sníh byl úplně nejlepší! Nejjemnější prašan, jaký jsme si mohli přát, akorát nahoře ho bylo až moc a trošku deskovatěl. To se mi moc nelíbilo, a proto jsme se rozhodli natraverzovat do lepšího. A jedeme dolů. Občas se objevila nějaká pěkná boulička přímo vybízející na drop. Celé té prachové nádheře dominoval krásný březový les všude okolo. Svahy jsou tu celkem prudké, ale ničemu to nevadí. Toho sněhu je tu tolik, že je člověk rád, že to díky sklonu alespoň pořádně jede. Kopec nakonec šlapeme ještě třikrát, abychom se dostatečně vyblbli.  

3. 2. – Den třetí: Po snídani, kterou jsme si dopřáli v podobě kávy, vajíček a toastů, jsme se vydali na lyže. Nakonec jsme zvolili lyžařský resort Moiwa, který byl menší, ale doporučený naším kamarádem. A měl vše, co jsme očekávali! Spousta super "lajn" s prašanem, o kterém jsme ani nesnívali. Nejprve jsme si užívali lesíky okolo sjezdovek, později jsme otevřeli "gate" a objevili jsme nové směry, kde jsme jezdili lesíky a pláně o kousek dál. Pásy jsme nasadili pouze jednou, zbytek jsme šli s lyžemi na zádech nebo jsme si kousek vytraverzovali na lyžích. Bylo to parádní svezeníčko a za mne snad nejpovedenější den. Na začátku jsme měli štěstí a stihli jsme být asi ve čtvrté kabině, což nám umožnilo zažít krásné panenské sjezdy s prašanem po kolena. Bylo to naprosto úžasné, doslova jsme ten sníh "žrali". 
 
Po celodenním lyžování jsme si dali klasicky kafe a sprchu, ale tentokrát jsme se rozhodli místo klasického odpočinku "nohy hore" zkusit termální lázně, neboli "hot springs". Po koupačce jsme se chystali na slavnostní večeři, ale narazili jsme na problém. Byl pátek a hospody byly úplně plné, takže jsme měli šanci na volné místo jen s rezervací. Nakonec jsme našli až třetí restauraci, kde jsme si museli chvíli počkat, ale stálo to za to. Dali jsme si sushi, mušle, maso a pivo a všechno bylo boží. Za mne nejlepší bylo marinované zelí. :)

Poslední den v Niseku 

4. 2. – Den čtvrtý: Je sobota a poslední den našeho lyžařského pobytu v Niseku. Ráno spěcháme a balíme techniku pomocí metody "pluh" - všechno nacpat do tašky a rychle na lyže. V půl deváté už jsme na sjezdovce. Niseko resort a okolní "gejty" nás opět nezklamaly. Občas jsme šlapali na pásech, občas jsme lyžovali s lyžemi na zádech, ale to všechno za tu dřinu stálo.  
  
Celý den jsme bojovali s klasickou chumelenicí, ale konečně už tolik nefoukalo a dalo se lyžovat i úplně nahoře. V poledne jsme si dali Ramen a poté jsme lyžovali až do konce. Za mne byla oblast pěkná, jen jsme nedoporučili využívání lanovek, protože byly velmi malé a Gula se do nich téměř nevešel, i přes jeho výšku. Na cestě jsme si dali výborné kafčo, které Honza objevil a nyní se těšíme na další oblast. 

5. 2. – Den pátý: Zkoušeli jste někdy ovládat pračku v Japonštině? Nakonec jsme museli použít překladač, bylo to beznadějné. Když jsme vyšli na balkon, spatřili jsme souseda, jak si brousí katanu. Nestihli jsme ho vyfotit, protože se rychle schoval uvnitř. O pár minut později se vrátil s lopatou a doutníkem. Rozhodli jsme se, že se zajdeme podívat na jeho restauraci, ale na dveřích bylo napsáno jen "NO NOODLES". Raději jsme tam nešli.

Nakonec jsme skončili v nedaleké ramenové restauraci, kde jsme seděli na polštářcích na zemi. Stoly byly nízké, což bylo výhodné pro Gulu. Po obědě jsme si dali japonský zelený čaj Matcha a vyrazili jsme nakoupit do místní samoobsluhy. Protože byla neděle, byla to asi jediná otevřená prodejna v okolí. Všude jsme viděli lidi v rouškách. Nakoupili jsme pero na psaní japonských znaků a také sušené chobotnice a Nato - fermentované sojové boby. Nebyli jsme si jisti, zda budou tyto potraviny pro nás, Evropany, poživatelné. 

Prašan až po prsa 

6. 2. – Den šestý: Je čas na Asahidake! Přesouváme se asi 40 minut na Asahidake mountain. Lanovka zde jezdí v 30ti minutových intervalech. Deep powder nás vítá na svazích, ačkoli moc to nejede, sníh je vysoký a sahá nám po prsa. Svahy jsou kratší a méně strmé, ale s neuvěřitelným množstvím prašanu, který má kypřící konzistenci. Prostě úžasný zážitek! 

Na vrcholu se trochu tvoří desky, fouká a viditelnost je špatná. Je minus 14 °C, což znamená, že nám mrznou ruce. K obědu zkoušíme soba nudle s chobotnicí. Při poslední jízdě Honza skáče do větve a ztrácí jednu lyži. Hledáme ji dlouho v prašanu a nakonec ji Zuzka zachytí okem. 
  
Po lyžovačce jsme našli termální prameny, kde jsou oddělené oddíly pro ženy a muže. Po zahřátí se vracíme, nakupujeme, vaříme si kafčo, pivo a sledujeme Simpsonovy. Dobrou noc! 

Lanovky, šlapání i koupačka na úpatí aktivního vulkánu 

7. 2. – Den sedmý: Furano! Po snídani jsme strávili asi 40 minut v autě, než jsme dorazili do Furana. Tam jsme si koupili permanentky a vyzkoušeli místní svahy. Lesíky byly zábavné a celkem husté, tak jsem si zvolila užší a kratší lyže. Na rozdíl od Asashidake tu bylo méně sněhu, ale oblast byla moc pěkná. Sjezy v lese byly technicky náročnější a delší a prudší než den předtím. 

Následující den vyrazíme směrem k Tokachi, kde nás čeká šlapání na pásech. Tokachi je aktivní vulkán a navzdory tomu, že sem nevede lanovka, se na něj těšíme. Doporučil nám ho kamarád Belmondo a já si na tento výstup velmi těším, i když už cítím, že mě začíná chytat nachlazení. Přesto si tuto horu nechci nechat ujít. Výstup na pásech je krásný a prašan má skvělou konzistenci, takže si to po půlce ještě jednou šlápneme. 
 
Venku je kolem -16°C a my už jsme značně vymrzlí, tak se rozhodneme dát si super koupačku v krásném onsenovém koupališti, nejhezčím na úpatí tohoto vulkánu. Jsou v něm i bublinky!

V oblasti Furana zůstáváme několik dalších dní a dosyta si vychutnáváme podmínky, které tato oblast a vulkán Asahidake nabízí. Jediné co nás mrzí, je počasí. Jeden den jsme se pokoušeli pokořit vrchol Asahidake, ale foukalo tak, že jsme to museli otočit asi 50 metrů pod vrcholem. Silný vítr kazí požitek ze sjezdu a vyfoukává na exponovaných částech hory ledové plotny a krusty, na které by se pro výstup pomalu hodily haršajzny nebo mačky. Kéž by tak zasvítilo! 

Horoporno za odměnu: Slunce na závěr výletu 

13. 2. – Den třináctý: Naše přání po troše slunečního svitu se nám splnilo téměř na závěr výletu, 13. den v oblasti Kurodake. Užili jsme si tu naprosto úžasné ježdění a super prašan. Dokonalá idylka, no posuďte sami! Pro tyhle okamžiky jsme si sem všichni jeli a byli doslova zlatým hřebem našeho výletu. 
  
Následující dva dny už nás čekal pouze přesun do Sapora, odkud jsme odlétali do Tokia a přes Mnichov zpátky do Prahy. Pow a díky Japonsko! Stálo to za to. 

1. Kvalitní vybavení: Lyže, co nejširší (my měli lyže značky Black Crows), boty, hůlky, helma a další ochranné pomůcky by měly být v dobrém stavu a přizpůsobené jízdě v hlubokém sněhu. 
     
2. Lavinová výbava: Pokud budeš lyžovat mimo upravené sjezdovky, měl bys mít lavinovou výbavu jako jsou lavinový vyhledávač, lopata a sonda, lavinový batoh. Tyto pomůcky mohou zachránit život v případě laviny,  
    
3. Příslušenství: Dobré sluneční brýle, maska, rukavice a náhradní vrstevnaté oblečení jsou nezbytné pro přizpůsobení se různým povětrnostním podmínkám. 
     
4. Jazykové znalosti: Pokud nemluvíš japonsky, může být užitečné naučit se základní fráze a slova, aby ses dokázal komunikovat s místními obyvateli. „NO NOODLES!“ 
     
5. Místa k návštěvě: Japonsko je plné skvělých lyžařských středisek jako je Niseko, Furano, Sapporo, Hakuba a další. Nezapomeň si připravit plán cesty a zarezervovat si ubytování a skipassy dopředu. 
     
6. Místní kulturu: Japonsko má bohatou a fascinující kulturu. Pokud máš čas, doporučujeme se seznámit s ní a navštívit některá z místních kulturních památek. 
     
7. Zdravotní pojištění: Před odjezdem do Japonska se ujisti, že máš platné zdravotní pojištění, které tě pokryje v případě zranění nebo nemoci. 

Článek vznikl ve spolupráci s Janem Zahulou a Majdou Štanglerovovou.