Rekordní zima 22/23: laviny, teplotní extrémy a málo sněhu

Shrnutí

Loňská zima přinesla v Evropě extrémní počasí, včetně brzkého sněhu, teplého období a silných dešťů, což významně ovlivnilo sněhové podmínky.
Navzdory nízkým výškám sněhu došlo k vysoké lavinové aktivitě, což v evropských pohořích zapříčinilo více než 100 lavinových obětí.
Zima byla celkově sněhově podprůměrná, na řadě míst ve Švýcarsku dokonce historicky nejhorší za posledních 50 let.
Na Slovensku došlo k historicky první lavinové nehodě už v září, kdy zemřeli dva polští turisté.

“Winter is coming”

“Winter is coming”, jak by řekl Jon Snow ze Hry o trůny. A má samozřejmě pravdu, protože za chvíli už budeme řešit, kam se v zimě vydat za nejlepšími sněhovými podmínkami. Jaká bude zima 2023/24 říct s jistotou nedokážeme, i když samozřejmě hrubé předpovědi existují. Většinou jsou to spíš odhady, protože konkrétní počasí závisí na mnoha faktorech a předpovědi delší, než týden jsou poměrně nejisté. Co ale víme naprosto jistě je to, jaká byla zima minulá. Pojďme si tedy připomenout, jak loňská zima probíhala a jestli byla něčím výjimečná nebo tuctová, jako všechny ostatní. Předchozí věta dává tušit, že zimy posledních let jsou často výjimečné, bohužel ale v tom negativním smyslu slova. Ta minulá zima se také vyznačovala řadou extrémů.

Začátek zimy: první sníh a teplotní rekordy

První sníh v České republice napadl už 19. září, kdy k nám pronikl chladný vzduch z Arktidy. Jednalo se však jen o poprašek na nejvýše položených místech, který brzy roztál. Toto sněžení zasáhlo i další státy a třeba na Slovensku to mělo fatální následky, kdy dokonce padaly laviny. O tom ale později. Souvislá sněhová pokrývka se však na hřebenech českých hor začala tvořit až v druhé polovině listopadu. Tuto zimu se severně od hlavního alpského hřebene vytvořila kolem 20. listopadu souvislá sněhová pokrývka, jižně od něj až na začátku prosince. V první polovině prosince ještě sníh přibýval a leckde v Alpách jsme si mohli užívat lyžovačku a vypadalo to na idylické bílé Vánoce. Jenže chyba lávky. Dva dny před Vánoci se velmi změnilo počasí. Přišlo dramatické oteplení doprovázené silným dešťem. A nebyl to ledajaký déšť. Na horách se často jednalo o velmi vysoké intenzity, které jsme zvyklí pozorovat spíše v létě. Na některých místech Šumavy a Krkonoš spadlo do soboty 24. prosince až 50-73 mm v podobě deště. To samozřejmě způsobilo, že většina sněhu roztála. V Krušných horách nezbylo vůbec nic a na ostatních horách pouze několik centimetrů zbytkového sněhu ve vrcholových partiích. Teplo však nebylo jen u nás, ale na většině území Evropy. Například na jihu Francie si koncem roku užívali takřka jarní počasí, kdy skoro 100 automatických stanic ukazovalo teploty nad 20°C. Na řadě míst Evropy jsme tak viděli teploty, které byly o 6-12°C nad dlouhodobými průměry. Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA) vyhodnotil prosinec 2022 v Evropě dokonce jako 10. nejteplejší v historii měření. Takto teplé počasí pokračovalo i do nového roku na začátek ledna 2023. Ve švýcarském Adelbodenu zaznamenali na Nový rok 15,5°C a to leží ve výšce 1350 m. Slovenská Zverovka zaznamenala dokonce rekordních 16,2°C ve výšce 1040m.

Kromě vysokých teplot převládal na horách i déšť. Na řadě míst ve Švýcarsku skrápěl déšť sněhovou pokrývku až do výšky 2200 m n.m., což např. ve Valais způsobilo zvýšení lavinového nebezpečí na 4. stupeň s velkým rizikem mokrých lavin. Pro lyžování a zimní sporty to mělo neblahé důsledky, kdy řada areálů zavřela, rušily se významné sportovní akce a v některých níže položených lyžařských resortech Švýcarska dokonce raději otevřeli bikové traily.

Podle Meteo France měl toto oteplení na svědomí teplý vzduchu, který se do Evropy dostal z tropických oblastí. Pokud jsme si chtěli přes Vánoce a Nový rok užít v Evropě trochu zimního počasí, museli jsme zajet do Skandinávie nebo Skotska.

Během vánočních svátků se zavírala lyžařská střediska jak v Evropě, tak v severní Americe. Na obou stranách Atlantiku to však bylo z úplně jiných důvodů. V Kalifornii sice od 26. prosince do poloviny ledna panovaly záplavy, kvůli silným dešťům způsobenými tzv. atmosférickými řekami (známé také jako Pineapple Express). V ostatních částech USA lidé zažívali spíše extrémní mrazy díky přílivu polárního vzduchu a také blizzardy způsobené bouří Elliot, která měla na svědomí 18 lidských životů. Denver zaznamenal rekord v celkovém poklesu teploty, kdy za hodinu klesla teplota o 20,5°C (5,5°C na -15°C). V Montaně (Elk Park) dokonce zaznamenali teplotu -45,5°C, kdy pocitová teplota byla -59°C. Mrzlo dokonce i na Floridě a v Buffalu ve státě New York napadl během bouře Elliot metr sněhu.

Tání sněhu bylo tuto zimní sezónu opravdu častý jev.

Jarní návrat: zima, která nechtěla skončit

V České republice a v celé Evropě se začalo ochlazovat zase až v druhé polovině ledna, kdy znovu napadl sníh, který se zuby nehty držel do konce zimy. Oficiálně astronomická zima skončila 19. 3. (ta meteorologická dokonce už 28. 2.) a v přírodě vše nasvědčovalo spíše příchodu jara. V dubnu, kdy měli mnozí z nás již lyže zpět ve skříni, však zima překvapila znovu. Zatímco na začátku dubna už měla řada lyžařských středisek zavřeno kvůli nedostatku sněhu, tak po Velikonocích sníh opět zasypal Alpy i Severní Ameriku a nová sněhová pokrývka tak nečekaně prodloužila lyžařskou sezónu. Na řadě míst USA se stal duben měsícem, kdy bylo nejvíce sněhu z celé zimní sezóny. V rakouském Kaprunu byly podle místních v půlce dubna nejlepší lyžařské podmínky z celé sezóny. Na Hintertuxu napadlo 14. dubna přes 90 cm sněhu za 72 hodin. Nový sníh jsme pozorovali i na českých horách, kdy během pondělí 5. 4. napadlo na Černé hoře v Krkonoších 20 cm nového sněhu a během úterý připadlo dalších 11 cm nového sněhu. Celková výška sněhu na Černé hoře tak byla v úterý 6. 4. ráno krásných 192 cm. Sněhové přeháňky se ale v průběhu následujícího víkendu vyskytly na většině území od 300 m n. m. Poslední sníh na většině našeho území roztál až v druhé polovině dubna.

Grafy výšky sněhu ukazují, že Slovensko na tom bylo poměrně dobře. Po porovnání jsme brali do úvahy stanice z podobné nadmořské výšky. Skoro na všech stanicích je vidět masivní úbytek sněhu na přelomu roku.

Dopady zimy na zásoby vody a ledovce

Navzdory četným výkyvům a extrémům se v Evropě celkově jednalo o sněhově spíše podprůměrnou zimu. Našly se i výjimky: například v Západních Tatrách se vyskytovalo na řadě míst nadprůměrné množství sněhu. Na ostatních místech Evropy však bylo v zimě sněhu spíše méně a na řadě míst výrazně pod dlouhodobými průměry (viz graf). V Čechách spadlo o třetinu méně sněhu v porovnání s obdobím 1961-2000 a zásoby vody ve sněhu nestačily na doplnění podzemních vod. Podobná situace panovala i v Alpách, což mělo mimo jiné za následek velký úbytek alpských ledovců. Např. ve Švýcarsku byly v druhé polovině února výšky sněhu ve středních polohách obecně rekordně nízké a nad 2000 m n. m. nebylo nikdy za posledních 50 let tak málo sněhu, jak píše Christine Pielmeier z SLF v Davosu. Glaciolog Matthias Huss ze švýcarské akademie věd udává, že konkrétně výška sněhu dosahovala o 70 % menších hodnot proti dlouhodobému průměru. To mělo neblahý vliv na vývoj švýcarských ledovců, které do léta 2023 ztratili 4 % své hmoty. Když si k tomu připočteme 6 % za rok 2022, tak máme 10 % ztrátu za dva roky. Například Aletschský ledovec přišel o 4,7 metrů ledu za rok 2023 a dokonce o 6,1 metrů za rok 2022. Za dva roky tak roztálo neuvěřitelných 11 výškových metrů ledu.

Zásoba vody ve sněhu v České republice byla v porovnání s ostatními zimami za posledních sedm let poměrně nízká. Horší na tom byla už jen zima 2019/2020.

Lavinová aktivita: vývoj a statistiky v zimní sezóně

Přestože sněhu bylo většinou poskrovnu, tak laviny padaly celkem hodně a bohužel měly za následek řadu zranění i mrtvých (viz graf). V evropských pohořích dle dat Evropské lavinové služby (EAWS) zemřelo za loňskou zimu pod lavinou celkem 103 lidí. To je za posledních pět let druhé nejvyšší číslo. Vyšší počet obětí lavin byl zaznamenán jen v covidové zimě 2020/21, kdy zemřelo 129 lidí. Nejvíce obětí bylo ve Francii (25), následované Itálií (24) a Švýcarskem (23). Co se týče časového hlediska, tak většina lavin spadla od ledna do března. Na začátku února přišlo vydatné sněžení, což mělo za následek velkou lavinovou aktivitu, jak v Alpách, tak na Slovensku, nicméně pár lavin spadlo i v Krkonoších. Tragický byl především víkend 3.-5. února, kdy v Alpách zahynulo pod lavinou celkem 13 lidí. Z toho nejvíce v Rakousku (8 lidí), tři lidé v Itálii, dva ve Švýcarsku a jeden ve Francii. Většina těchto incidentů se stala při lavinovém stupni 4 a 3. Ve Švýcarsku bylo do konce března nahlášeno na SLF celkem 149 lidí uvězněných pod lavinou. Naštěstí naprostá většina z nich přežila. I v Tyrolsku byla jako na většině míst podprůměrná zima z hlediska množství sněhu a nejvíce lavinových problémů způsoboval především starý sníh. Přesto v Tyrolsku zaznamenali celkem 80 lavin s účastí osob a z toho celkem 22 lidí bylo zraněno. Jeden muž v Tyrolsku dokonce zemřel, když se snažil odklízet sníh, ale lavina ho pohřbila ve sněžném pluhu.

Grafy ukazují, že v Evropě bylo více jak dvojnásobné množství smrtelných lavinových nehod.

Lavinová situace na Slovensku a v Čechách

Slovensko v zimě zaznamenalo několik lavinových rekordů. Tím prvním byla lavina ve Vysokých Tatrách na Bradavici, která spadla už 21. září. Tato lavina strhla dva polské turisty a oba bohužel usmrtila. Počasí se z léta posunulo rovnou do zimy a v polovině září se ve výškách nad 1900 m vyskytly teploty pod bodem mrazu a začal padat sníh. V tu dobu se ještě nevyhlašovaly lavinové stupně a turisté tak s náhlou lavinovou situací vůbec nepočítali. O několik týdnů později konkrétně 7. října se stala další tragická nehoda, tentokrát v Polských Tatrách v blízkosti hory Krzyżne v údolí pěti polských jezer (Dolina Pieciu Stawow Polskich). Nutno podotknout, že byl vyhlášen pouze nejnižší lavinový stupeň 1 (nízké nebezpečí). Obě tyto události dokumentují, že na lavinové nebezpečí je nutné být připraven opravdu vždy, když na horách leží sníh a neustále sledovat vývoj počasí. Velmi lavinově aktivní byl na Slovensku začátek února podobně jako v Alpách. Od 31. ledna do 5. února zaznamenalo SLP celkem 61 lavin, které převážně způsobil silný vítr se sněžením. To jen potvrdilo staré rčení, že vítr je architektem lavin. Další rekord jsme mohli zaznamenat 11. března v Mengusovskej dolině ve Vysokých Tatrách, kdy v jedné lavině skončilo celkem 11 lidí. Bylo až neuvěřitelné, že naštěstí všichni přežili a celá událost měla šťastný konec. Více stržených lavinou bylo zaznamenáno naposledy v roce 1974, kdy pod lavinou skončilo dokonce 31 osob. Shodou okolností se to stalo na stejné lokalitě. Další velká lavina, která stojí za pozornost, spadla 17. 4. v Žiarské dolině z masivu Příslopu v Západních Tatrách. Jednalo se o mokrou základovou lavinu a takto ji zachytila kamera. Na videu můžete vidět jak velký dosah a ničivou sílu měla. SLP tak zaznamenalo minulou zimu celkem 23 lavinových nehod, kde 8 lidí bylo zraněno a 6 bohužel přišlo o život. Ve všech aspektech se tak jedná o nadprůměrné hodnoty a nárůst proti minulé sezóně.

Itálie vyhrála smutnou statistiku počtu lavinových nehod. Naštěstí většina neskončila smrtí zúčastněných. Nejvíce smrtelných nehod zaznamenaly v USA, kde se ale počítají všechny státy.

Na české straně Krkonoš byl z lavinového hlediska v porovnání s ostatními sezónami spíše klid. Horská služba nemusela na české straně tuto zimu zasahovat k žádné lavinové nehodě. Pouze jedna akce byla na polské straně Krkonoš v Bialym Jaru, kde ale nakonec naštěstí ve spadlé lavině nikdo nebyl. Naposledy tak musela horská služba zasahovat u lavinových nehod v českých horách v covidové zimě 2020/2021, kdy byly bohužel i dvě oběti (jedna ve Žlabu Úpičky a druhá v Jeseníkách). V Krkonoších na české straně spadlo za poslední zimu 9 lavin, z toho bylo 5 v Kotli, jedna na Sněžce, dvě v Obřím dole, a jednav Zinneckerově strouze poblíž zadních Rennerovek, kde se jedná o netradiční dráhu. Kotel i Obří důl jsou tradičně nejaktivnější lavinové oblasti Krkonoš a potvrdily to i tuto zimu. Celkové lavinové počty jsou pod dlouhodobým průměrem a pravděpodobně to koresponduje s celkově malým množstvím sněhu na horách. Nejvíce lavin spadlo během lavinového stupně 3 a to celkem 5 lavin (Kotel 4x a Obří důl 1x) zbytek spadlo během druhého stupně. V Krkonoších většinu sezóny převládal lavinový stupeň 2 (41 %), následovaný stupněm 1 (34 %) a nejvyšší vyhlášený byl stupeň 3 v 11% procentech případů. Díky malému množství sněhu nebyl ve 23 dnech (14 %) dokonce vyhlášen žádný lavinový stupeň. Nejaktivnější byl začátek února, stejně jako ve zmiňovaných evropských pohořích. Konkrétně 3. února spadly 3 laviny (2x Kotel a 1x Obří důl). Většina zaznamenaných lavin byla pravděpodobně uvolněna samovolně a jednu uvolnil lyžař (Kotel - 15. prosince).

Lavinová situace v USA a Kanadě

Lavinová situace v USA a Kanadě byla také zajímavá, protože za oceánem bylo očividně na řadě míst více sněhu, než v Evropě, jak ostatně píšeme výše. Na druhou stranu se zde stalo méně smrtelných lavinových nehod. V USA zaznamenali celkem 30 smrtelných nehod a v Kanadě 15 nehod. Například v Coloradu se celkem uvolnilo skoro 6 000 lavin, které strhly celkem 122 lidí. Z toho bylo bohužel 11 smrtelných nehod, což je nárůst oproti desetiletému průměru o 4 smrtelné nehody. V severní Americe se ale trochu liší aktivity, při kterých k nehodám dochází. Je tam mnohem větší podíl smrtelných úrazů, které se stávají při uvolnění laviny při jízdě na sněžném skútru (celkem 25 procent). Velmi vážný byl opět únor, kdy v období mezi 23. - 26. února spadlo 10 lavin, které pohřbili 14 lidí, z toho 3 bohužel nepřežili. Jeden z nich byl právě jezdec na sněžném skútru, kterého se nepodařilo zachránit, protože neměl lavinový vyhledávač. Sněžným skútrům však musíme přičíst ještě jednu významnou oběť a když to nebylo následkem laviny. Na začátku ledna nás opustila legenda motorsportu Ken Block, když se něj skútr na prudkém svahu v Wasatch County v Utahu převrhl za jízdy a Ken podlehl smrtelným zraněním.

Příčiny lavinových nehod jsou různé, ale převládá skialpinismus a backcountry. V Severní Americe hraje významnou roli taky utržení lavinou při jízdě na sněžném skútru.

Autoři článku jsou Roman Juras a Vojtěch Moravec z Katedry vodního hospodářství a environmentálního modelování (KVHEM) na ČZU v Praze. Jejich aktivity můžete sledovat taky na Instagram profilu @kvhem.

Fakulta životního prostředí na ČZU v Praze se dlouhodobě věnuje výzkumu přírody a přírodních procesů a konkrétně KVEHM se dlouhodobě zabývá především modelováním vody v krajině. Roman a Vojtěch se specializují na problematiku sněhu, jeho měření a možné rizika se sněhem spojené.

Rekapitulace důležitých grafů

Zobrazit další (2 fotky)

Zdroje: