Zimní škola – kurz, kde se o sněhu naučíte (skoro) vše

O čem je zimní škola

Zimní školu hydrologie sněhu a lavinové prevence pořádáme jako vědci a skialpinisté v jednom pro studenty především z České zemědělské univerzity (ČZU) v Praze @fzp_czu, @kvhem a z Karlovy Univerzity (UK) @natur_cuni, @fyzgeokarlovka. Přihlásit se ale mohou i studenti z jiných univerzit. Od samého začátku spolupracujeme se Summit Academy, od kterých máme velkou podporu. V neposlední řádě jsme velmi rádi, že jsme od minulého roku začali spolupracovat i se Společností horské medicíny, která kurzu přidala další dimenzi.

Hlavnímu organizátorovi Romanu Jurasovi chyběl nějaký komplexní kurz, kde by se studenti mohli naučit něco o lavinách a zároveň o důležitosti sněhu pro přírodu. Chtěli jsme, aby škola přinesla studentům jedinečnou možnost si přímo v terénu vyzkoušet jaké je to být lavinovým specialistou a zároveň se naučit, jak se pohybovat bezpečně v zimním terénu popřípadě jak najít a zachránit člověka z utržené laviny.

Lektoři na kurzu

Obě pořádající univerzity mají dlouholetou tradici ve výzkumu sněhu - Roman Juras z ČZU se dlouhodobě věnuje otázkám, co se stane, když se potká déšť se sněhem. Michal Jeníček z UK se zabývá především táním sněhu a jak množství sněhu v zimě ovlivňuje průtoky v řekách během zbytku roku. Ondra Hotový zkoumá vliv vegetace na sněhovou pokrývku, Theodora Lendzioch používá drony mimo jiné k výzkumu sněhových polí. Vojta Tryzna ze Summit Academy zde zastává roli mentora v lavinové problematice a v otázkách bezpečnosti pohybu v zimní krajině. Vojta je, mimo jiné bývalý student obou univerzit a nyní také právoplatným horsko-služebníkem. Nakonec Lenka Horáková ze Společnosti horské medicíny, která se kromě léčby pacientů na jednotce intenzivní péče v Ústecké nemocnici věnuje také výzkumu, jak lidské tělo reaguje na problémy s dýcháním pod sněhovou lavinou. 

Něco z historie a organizace

Zimní škola se pokaždé těší hojné účasti studentů nejen z České republiky, ale i ze zahraničí. Předchozí ročníky zimní školy proběhly na boudě Klínovce, Boudě pod Sněžkou a nakonec jsme našli útočiště na Patejdlově boudě. Zatím jsme měli štěstí na sníh a tak bylo co zkoumat. Dokonce ani Covid19 nás nezastavil a třetí ročník zimní školy proběhl v  alternativní online formě. Bylo to sice omezené, ale podle ohlasů celkem úspěšné. 

Program je koncipován tak, že studenti jsou rozděleni do malých skupinek (cca 5 studentů) a ty se během celého kurzu střídají na jednotlivých stanovištích. Výuka začíná u každého lektora po snídani krátkým teoretickým základem, na který vždy navazuje praktická část v terénu. Díky Summit Academy mají všichni studenti k dispozici skialpový set nebo sněžnice a nejnovější lavinovou výbavu. Po obědě pokračuje ve stejném duchu odpolední blok cvičení. V podvečer se vždy koná tématicky zaměřená přednáška, která volně přejde do večerní zábavy.

Jdeme se učit do terénu

Nejdůležitější z celého kurzu ale je, co se děje na jednotlivých stanovištích. Pojďme se na to tedy podívat. 

Na prvním stanovišti se studenti naučí číst sněhový profil, což se hodí pro pochopení struktury sněhové pokrývky, na které v horách pohybujeme. Struktura sněhu může výrazně ovlivnit různé fyzikální a chemické procesy a tím i stabilitu. Vykopání sněhového profilu nám dokáže říct hodně informací o historií sněžení v průběhu zimy. Především o mocnosti a množství jednotlivých sněhových vrstev. Pro správný odhad stability a komplexní pochopení sněhového profilu je dále dobré znát i velikosti a tvar sněhových krystalů v těchto vrstvách, jejich tvrdost, případně množství kapalné vody. To všechno jsou aspekty, které ovlivňují stabilitu sněhu, případně i sesuv laviny a proto nám vykopání a pochopení sněhového profilu může mnohdy i zachránit život  

Pro detailní posouzení stability konkrétního svahu se studenti naučí ještě provádět několik testů stability od kompresního po rozšířený kompresní až po pilkový test. 

Na dalším stanovišti se podíváme, jak se šíří kapalná voda ve sněhu. Pokud prší na sníh, tak sněhová pokrývka funguje jako houba a většinu vody v sobě zadrží. To je velmi důležitý aspekt jak z hlediska hydrologie, tak i z hlediska lavinové prevence. Voda z deště se tak dostane do vodního toku až s velkým zpožděním a dodatečně zatíží sněhové vrstvy, které se mohou následně sesunout. Ideálním způsobem, jak sledovat chování vody ve sněhu je použít roztok potravinářského barviva. Barevná voda se po aplikaci na sníh začne sněhem šířit a po vykopání profilu si můžeme udělat představu, kde se zadrží a jak její proudění ovlivní jednotlivé vrstvy sněhu.

Jelikož je sníh vlastně zmrzlá voda, tak hydrology zajímá, kolik této vody se může dostat do vodních toků, pokud celá pokrývka roztaje. To se dá velmi snadno vyjádřit pomocí tzv. vodní hodnoty sněhu, která se jednoduše změří. Stačí odebrat do tomu určeného válce sníh a ten zvážit. To všechno se studenti naučí na dalším stanovišti. Zároveň si porovnají, jak se tyto hodnoty mění při různém vegetačním pokryvu, tedy v lese a na louce.

Les obecně velmi ovlivňuje distribuci sněhu v krajině. Každý asi ví, že v lese bývá sněhu méně, protože se část zadrží v korunách stromů. Zároveň ale v lese sníh vydrží déle, protože pomaleji taje díky omezenému přístupu slunečního záření. Jak to funguje se sněhem v lese se studenti dozví na čtvrtém stanovišti. Tam si pomocí speciální fotografické techniky (tzv. hemisferická fotografie) mohou stanovit, jaká je plocha korun stromů a kolik sněhu se na nich tedy může zadržet.

Pokud chceme vědět, kolik sněhu se skutečně v korunách stromů zadrželo nebo jaká je výška sněhu na nějaké větší ploše, tak je nejlepší použít dron a nasnímat danou plochu z výšky. To si přesně ukážeme na dalším stanovišti. Musíme se ale modlit, aby zrovna nebyla mlha nebo nefoukal silný vítr. V takovém případě nám musí stačit změřit výšku sněhu pomocí velmi přesné GPS.

Další dvě stanoviště jsou už zaměřené na lavinovou prevenci a jak se člověk cítí, když se pod lavinu dostane. Jedno stanoviště je zaměřené na důkladný výcvik s lavinovým vyhledávačem, sondou a lopatou. Studenti se naučí vyhledat potenciální oběť v co nejkratším čase, ale hlavně se jí naučí v co nejkratším čase vykopat. Právě efektivita kopání bývá často kamenem úrazu. Skupina často lokalizuje oběť během několika málo minut, ale pak jí často trvá desítky minut kopání. Což bývá způsobeno špatnou organizací skupiny.

Na posledním stanovišti si studenti pod dohledem doktorky vyzkouší, jestli, případně jak dlouho se dá pod lavinou dýchat. Sníh může sice obsahovat 50 - 90% vzduchu, ale využít tento vzduch pro dýchání je velmi náročné. Pomocí jednoduchého dýchacího zařízení si to každý může vyzkoušet a zjistí, že to opravdu není žádná sranda. Vydržet dýchat ve sněhu pouhých pět minut je dost náročné a během experimentu každý zjistí, jaké jsou jeho hranice.

Pokud počasí dovolí, tak se jeden den vydáme na společnou túru po okolí. Všichni si tak můžou pořádně otestovat vybavení a hlavně vyzkoušet čerstvě nabyté znalosti v jiném terénu, než na známých stanovištích.

Večer se pak vždy sejdeme na chatě a v pohodě u dobrého pití rozebereme celý den a řekneme si něco k teorii. Třeba jak číst lavinovou předpověď, jak se laviny tvoří nebo jak změna klimatu ovlivňuje množství sněhu a velikost ledovců na horách. Nechybí však ani zábava jako lavinová videa, kytara, ping pong nebo relax v sauně. Celý týden na horách nás tak všechny nabije novými znalostmi a dobrou energií.

Text: Roman Juras a Vojta Moravec