Skialpový výstup na Bliggspitze (3454 m.n.m.) v Rakousku

Auto parkujeme na konci Pitztalského údolí u dolní stanice lanovky na ledovec a vydáváme se v 9ti členné skupině, na 8 km dlouhou cestu na chatu, vedoucí podél potoka Taschachbach. Na chatě nacházíme skupinku dalších 4 čechů a 2 rakušáky.

Winterraum však čítá asi 26 postelí, rozdělených do několika pokojů, tudíž místa je dost pro všechny. Kuchyně/obývací místnost je vybavena kamny, dřevem, nádobím všeho druhu a překvapivě zde na nás čeká i basa plná lahváčů (weizen i radler za 3E).

Trénink záchrany je základem

Cesta z údolí nám zabrala pohodové 3 hodiny a tudíž máme během odpoledne/večera čas na trénink toho nejdůležitějšího. Připravuji pípákový orienťák – jde o tři zakopané lavinové vyhledávače poblíž chaty. Ostatní střídavě vybíhají všechny tři po jednom vyhledat, vykopat a zpět zahrabat pro dalšího. Měříme čas a hodnotíme si šance na přežití. Mezitím Karel s Jirkou připravují vše potřebné k simulaci záchrany z ledovcové trhliny, sestrojením kladky.

Umění přehodnotit plány

Na druhý den se máme rozdělit na dvě skupiny. Skupina A (Karel s Jirkou) se chtějí podívat na Wildspitze (druhý nejvyšší vrchol Rakouska), skupina B (zbytek) plánuje výstup na vrchol Bliggspitze na protější straně. Vzhledem k podmínkám – začátek sezony po prvním velkém sněžení – skupina A nakonec přehodnocuje své plány. Dlouhý nástup po ledovci pod vrchol Wildspitze by mohl být riskantní. Trhliny jsou zafoukané, ale mosty ještě nejsou stabilní. Navíc stopa není prošlápnutá.

Vydáváme se tedy všichni společně na Bliggspitze. Jedná se o pohodovou túru čítající 1100 výškových metrů. Jsou zde dva prudší úseky: do sedla 3200 m.n.m. (jižní orientace) a následně závěrečných 200 výškových metrů na vrchol (jihozápadní orientace).

První výšvih do sedla má dobrý základ a je stabilní. Druhý zmíněný svah (35°) těsně pod vrcholem v nás však budí nedůvěru. Sněhu s výškou a sklonem ubývá a v místě, kde vysondujeme půl metru docela stabilní sněhové pokrývky, avšak na kamenech bez základu zavelíme zbytku ať do svahu ani nenastupují.

V rozhodnutí nás utvrzuje fakt, že naše skupina je příliš početná a svah by byl příliš zatížen. Ve více lidech jde také všechno pomaleji a my víme, že teď je ten ideální čas na bezpečný sjezd dolů. Výstup tedy končíme jen malý kousek pod vrcholem, ale všichni víme, že to bylo správné rozhodnutí a i tak se radujeme z krásného dne, prašanového sjezdu a času stráveného s kamarády. To na začátek sezony není vůbec špatné, ne?