Lyžování za polárním kruhem – skialpové dobrodružství na Špicberkách

Ve článku se mimo jiné dozvíte:

• Kdy a jak naplánovat cestu
• Jaké vybavení potřebujete
• Jak minimalizovat riziko střetu s medvědem
• Jak se dostat ke zbrani na obranu

Proč za polární kruh?

Oblasti za polárním kruhem jsou stále lákavější pro lyžování a zimní sporty, protože často představují větší jistotu sněhu a delší sezónu, než naše oblíbené destinace ve střední Evropě. Jednou z takových stále populárnějších destinací pro dobrodruhy je souostroví Špicberky, známé také jako Svalbard (Spitsbergen se ve skutečnosti jmenuje jen největší ostrov souostroví).

Je to nejseverněji položené území, kam se dá dostat běžnými komerčními lety. Ostatně k severnímu pólu je to z hlavního města Svalbardu “jen” 1300 km. Svalbard je kouzelné a unikátní místo, které rozhodně stojí za návštěvu. Ta má však svá specifika, které bychom chtěli rozebrat v tomto článku. 

Nejlepší období pro výpravu na Špicberky

Pokud jste se rozhodli, že si chcete zaskialpovat na Špicberkách, tak jste si určitě našli i plno zajímavostí a faktů o tomto mrazivém místě, například na tomto webu. Můžeme se tak rovnou vrhnout na praktické rady, které jsme posbírali během naší cesty na sever v rámci kurzu Polární zimní školy, o které si můžete přečíst v našem dalším blogu.

Pobyt na Špicberkách má svá jistá specifika, která jinde nejsou. Jako první musíte počítat s tím, že za polárním kruhem se střídá polární den a noc. Jezdit na Špicberky během polární noci je pro opravdové fajnšmekry a tvrďáky, kteří si alespoň můžou pořádně otestovat své čelovky a noční vidění. To však není náš případ, tvrďáci sice jsme, ale taky máme rádi světlo a až moc si vážíme svého zdraví. Nejlepší je tak dorazit během dubna, kdy je hodně světla (slunce nezapadne od 19. dubna do 23. srpna) a zároveň je ještě dost chladno a tím pádem i dost sněhu. Tedy pokud nechytíte velkou oblevu jako my.

Co byste měli vědět o cestě do země ledních medvědů

Pořídit si letenku do hlavního města Longyearbyen je většinou ta jednodušší a méně nákladná část výpravy. Dostanete se tam leteckým spojením přes Oslo nebo Tromsø a pokud koupíte letenku v dostatečném předstihu, tak není problém sehnat lety z Prahy lehce přes 10 tisíc. Pak to ale přijde. Přistanete na nejseverněji položeném mezinárodním letišti na světě a zjistíte, že se nemůžete pohybovat mimo město bez náležité ochrany, tedy bez zbraně. Respektive můžete, ale nedoporučuje se to, protože je to velmi riskantní. Nebezpečí totiž představují lední medvědi, kteří na Špicberkách žijí v relativně velkých počtech. Nepředstavujte si to ale tak, že by se za hranicemi města musel člověk prostřílet hordami krvežíznivých medvědů, kteří číhají hned za cedulí.

Musíme však vzít v potaz, že právě lední medvědi jsou v této oblasti doma a my lidé jsme jen na návštěvě, a proto se podle toho musíme chovat. Může se však stát, že během své výpravy nějakého potkáte. V ideálním případě bude dost daleko, kouknete na sebe a medvěd někam odběhne, protože popravdě tuleni jsou pro něj zajímavější, než nějací turisté vybaveni hůlkama v rukou a placičkama na nohou. To se také stane v naprosté většině případů a pak můžete machrovat v baru u piva, jak jste to skvěle zvládli. V horším případě si vás bude chtít medvěd prohlédnout zblízka a začnete být nervózní, protože váhová a výšková převaha je jednoznačně na straně medvěda.

Samozřejmě i tyto situace jsou řešitelné bez ztráty kytičky a většinou stačí medvěda zahnat, když uděláte větší rámus buď křikem a nebo půjčenou světlicí. V tom nejhorším případě rámus nestačí a medvěd vás chce prostě pomuchlovat a vám nezbývá nic jiného, než ho s politováním zastřelit. A to pak přestává veškerá legrace. Tyto případy se sice dějí velmi zřídka a měly by být až tou opravdu poslední možností. Je ale dobré být na ně připraven. Popravdě na Svalbardu máte asi 100x větší šanci, že se vám něco stane uklouznutím na chodníku nebo že vás přejede skútr, než že by vás napadl lední medvěd. Větší šance, jak přijít k úrazu máte, že si sami ublížíte půjčenou zbraní. Pokud ale někdo medvěda zastřelí, tak se to bere velmi vážně. Přijede místní policie a začne nepříjemné vyšetřování a dokazování, že člověk jednal v sebeobraně a vyčerpal všechny ostatní prostředky k odstrašení. 

Jak se bezpečně vydat mimo město a co mít na paměti

Pro skialpové výlety máte v podstatě dvě možnosti, jak se dostat bezpečně mimo město. Buď si zaplatíte průvodce v rámci nějakého organizovaného výletu nebo se tím průvodcem stanete vaší skupině vy sami. Na Svalbardu musíte mít neustále na paměti, že:

A) jste v místech se slabým, ale spíše se žádným mobilním signálem

B) pohybují se tam polární medvědi

C) jste v lavinové oblasti, kde se ročně uvolní desítky lavin

D) podmínky na případnou záchranou akci vrtulníkem nemusí nastat často několik dní a místní nemocnice rozhodně není připravena na složité případy. Mít dobře vybavenou lékárničku a ovládat základy první pomoci je tak více méně nutnost.

Z výše popsaných důvodů proto první kroky většinou směřují do půjčovny outdoorového vybavení, kde si vše můžete půjčit. Do batohu je proto dobré si přibalit satelitní telefon případně InReach zařízení. Dále kulovnici ráže 30-06 s alespoň 10 náboji a signální pistoli s alespoň 3 světlicovými náboji.

Asi nemusíme připomínat, že dobré cestovní pojištění je základ. Při jeho zřizování musíte mít na paměti, že ne všechny pojišťovny vás na Špicberky pojistí a raději vždy vyspecifikujte, kam jedete a co tam budete dělat. Například oblíbené pojištění v rámci Alpenverein oblast Špicberk nekryje, narozdíl třeba od pojištění UNIQUA, poskytované Českým horolezeckým svazem (ČHS). Každopádně bychom ještě zvážili poskytované limity, které toto pojištění také nemá nejvyšší a na případnou záchranu z hloubi souostroví by to prostě nemuselo stačit. 

Sněžný skútr na Špicberkách – základ úspěchu

Kolem města sice najdete pár zajímavých skialpových tras, ale pokud se chcete podívat dál, tak budete potřebovat sněžný skútr. Těch je na ostrovech dost a není problém si ho půjčit. Stačí vám na to sice řidičák na auto, ale pokud jste ho nikdy neřídili, tak doporučujeme trochu potrénovat nebo jet s někým zkušeným. Převrátit skútr nebo mu zadřít motor není zase tak složité, ale rozhodně to není záležitost, kterou chcete řešit v pustině 30 km od civilizace.

Technika jízdy je jedna věc, ale musíte myslet i na celkovou bezpečnost. Pokud jedete na delší cestu, tak je dobré myslet na to, že se může skútr rozbít a vy budete potřebovat náhradní. Proto je dobré, aby každý z členů výpravy měl svůj vlastní skútr, aby v případě poruchy mohl přisednout ke kamarádovi a ten ho vzal zpět do civilizace. Zároveň je třeba také vézt dostatečné množství proviantu, věci na bivak a hlavně několik kanystrů benzínu. 

Je dost pravděpodobné, že ve městě potkáte našeho známého polárníka Jakeše. V žádném případě si z něj neberte příklad, protože porušuje snad všechny bezpečnostní doporučení a ještě se tím chlubí. Ačkoliv jsou jeho výpravy hodny uznání, v podstatě pokouší svého Anděla strážného na denní bázi.  

Jak získat povolení k půjčení zbraně na Špicberkách

Určitě si říkáte, jak se můžete dostat ke zbrani, když nemáte zbrojní průkaz. Podle oficiálního webu guvernéra Svalbardu je možností více. Pro nás byla nejschůdnější ta, že jsme si v Čechách udělali ve firmě Jirkovský-Janeček certifikovaný kurz zacházení s kulovnicí. Tzn. naučili jsme se zbraň nabíjet, vybíjet a střílet na různé vzdálenosti. Jak sami říkali, zkušeného střelce z vás za tu chvíli neudělají, a proto doporučujeme si v rámci tréninku jít ještě několikrát zastřílet a pilovat techniku a mušku např. na střelnici v Praze. Každopádně nám vystavili certifikát v angličtině, ten jsme spolu s výpisem z rejstříku trestů nahráli do speciálního formuláře na webu a čekali na schválení. Anglickou verzi výpisu naštěstí vystaví na jakémkoliv Czech Pointu na poště za 100 Kč. Pak už jen stačí cca měsíc počkat na schválení a zaplatit 248 NOK za povolení, které vás opravňuje půjčit si zbraň přímo na Špicberkách. Pokud byste si chtěli půjčit pouze na český zbrojní průkaz, tak neuspějete, protože daný permit od guvernéra potřebujete tak jako tak. 

Lavinová bezpečnost na Špicberkách

Co se týče lavinového nebezpečí, tak to funguje jako všude jinde. Vždy potřebujete lavinovou výbavu, neboli svatou trojici, v ideálním případě doplněnou o lavinový batoh. Tady se nám velmi osvědčil Ortovox Litric, který bez problému vezmete do letadla jako příruční zavazadlo.

Jisté odlišnosti oproti střední Evropě však můžeme najít ve struktuře a vlastnostech sněhu. Přestože by se mohlo zdát, že na Svalbardu bude sníh hluboký několik metrů, tak opak je většinou pravdou. Na Špicberkách nepadá tolik sněhu, jako třeba v Alpách. Více sněhu je na západě souostroví, protože se tam vlivem Golfského proudu dostane více vzdušné vlhkosti.

Na východě je více méně polární poušť a sněhu je tam tím pádem také méně. Jelikož část roku velmi mrzne a teploty často klesnou výrazně pod -20°C (oproti jiným místům na stejné rovnoběžce je tu však tepleji) a zároveň hloubka sněhu není velká, tak se ve větší míře tvoří nestabilní vrstvy hranatozrnitých nebo dokonce pohárkových krystalů, které zde dosahují opravdu velkých rozměrů. Před každou výpravou je tak důležité si přečíst lavinovou předpověď, podívat se na vývoj počasí v posledních dnech dle místních meteorologických stanic, ale také si provést svůj aktuální test stability sněhové pokrývky. Základní statistiky a pravidla pohybu v lavinovém terénu na Svalbardu jsou přehledně shrnuté v této prezentaci. 

Samotné plánování před cestou, ale i přímo na místě vám ulehčí některé FB skupiny, jako ROS and info, Svalbard Longyearbyen Guide, Farer/Føre/Vær/Snø/Vindhull/Elver/Daler/Hytter/Gleder osv. a doporučujeme se k nim přidat. 

Jak jste už pochopili z textu, tak Špicberky jsou stále ještě divočina a rozhodně stojí za návštěvu. Je to však výprava, která vyžaduje opravdu pečlivé plánování.

Autoři článku jsou Ing. Roman Juras, Ph.D. a Ing. Vojtěch Moravec, Ph.D. z Katedry vodního hospodářství a environmentálního modelování (KVHEM) na ČZU v Praze. Jejich aktivity můžete sledovat taky na Instagram profilu @kvhem.