Lavinový kurz Sokolíků na Brnčálce

Týden pod Kežmarákem

Se sokolíky jsme se na přelomu února a března vydali na týden do Vysokých Tater. Pro polovinu z nás, včetně mě, tenhle povedenej výlet představoval vůbec první opravdový zimní lezení. Nemohl jsem si představit lepší seznámení. Počasí nám přálo po celý týden a mohli jsme vyrážet lozit a lyžovat každý den!

Do zimních hor potřebujete spoustu výbavy a nevyplatí na ní šetřit. Když nad tím přemýšlím, tak je to pravý opak letního lezení na pískovci. Tam si klidně můžete sólovat po věžích úplně nahatej. My máme díky Summit Trade s.r.o. skvělé sponzory a hned jsme každý obdrželi pořádně naducaný balík toho nejkvalitnějšího oblečení od britské značky Mountain Equipment. Obzvláště péřová bunda Xeros, zvedala náladu a tepelný komfort o 100 % při každé příležitosti.

Co však považuji za ještě cennější, než materiální podporu, byl čas, který nám věnovali zkušení horští vůdci Radek „Zoban” Lienerth, Ján Kořínek a Martin „Bulo” Buliak. Zoban s náma podnikl několik túr. Vidět ho v akci, jak ladně dokáže stěnou provázet 5 lidí najednou, bez toho, aby se mu neustále motala lana na štandu, jako mně, bylo obdivuhodné. Při jeho metodické přednášce jsem se upřímně styděl, jak málo bych byl schopen udělat s tím, co normálně nosím na sedáku v případě nějaké nehody.

Prioritou je bezpečnost

Od Zobana chci vyzdvihnout jeden poznatek. Rychlost pohybu je v horách klíčová a v rámci svého mládí mám tendence na úkor bezpečí zvyšovat rychlost. To je ovšem hloupost, protože prioritou číslo jedna je vždycky přežít. Dnes bych třeba sólování v lehkém terénu při nástupu do těžké pasáže označil spíše za lenost a plýtvání štěstím. Rozumnější je vstát dřív, jistit se dokud to jde a nebát se, že na tebe žádné dobrodružství nezbyde. Ona se ti ta počáteční odvaha ještě určitě bude hodit. To samé platí i při práci s lanem. Všechny ty pojistné uzly vypadají zdlouhavě a složitě, ale kdo je umí, dokáže nakonec jednat rychleji a bezpečněji. Někdo tomu říká karma, někdo statistika, každopádně máme jenom jeden život a je lepší si svého anděla strážného hýčkat na horší časy.

Po Zobanově odjezdu k nám na Brnčálku díky Summit Academy dorazili dva horští vůdci z Tatry Guide, Jano a Bulo. Tihle borci patří mezi nejlepší a nejzkušenější v oboru a poskytli nám kompletní lavinový kurz.

Já osobně jsem se před pár lety zúčastnil jednoho lavinového kurzu, a tak jsem byl zvědavej, co nového se dozvím. Klíčová ovšem není kvantita informací, ale kvalita paměti a praxe. Ať už máš zkušeností s kurzy kolik chceš, doporučuji si to zopakovat, kdykoli se ti naskytne příležitost.

Přednáška o lavinách

Kluci kurz rozdělili do tří částí. Nejprve nám Bulo večer udělal obecnou přednášku. Podívali jsme se na nějaké statistiky a rozebírali konkrétní případy lavinových nehod v českých a slovenských horách.

Z přednášky jsem si zapamatoval především jedno ponaučení: nepodceňovat lehký terén! Všichni sokolíci jsme více lezci, než lyžaři, a tak nás zajímá především led a skála. Podceňovat ale takový lehký nástup pod stěnu přes zasněžený svah je velmi nebezpečné! Informace, že nejrizikovější lavinový svah má sklon 30 stupňů, mě upřímně překvapila a trochu vyděsila.

Další nebezpečí při lezení hrozí při sesuvu s lavinou z lehkého, do exponovaného terénu. Zrovna ten den jsme s Ondrou Haškem kličkovali Nemeckým rebríkem (nejištění), a právě tam se tohle může stát. Nemecký rebrík je soustava sněhových polí, protínající severku Malého Kežmarského Štítu vejpůl. Používá se většinou pro sestup z kratších cest.  Sjede s tebou malá lavinka, která by normálně nepředstavovala hrozbu, ale za 20 metrů se nestihneš zastavit a letíš přes hranu dolů do doliny. Kolik lidí se na Nemeckém rebríku taky zabilo, že?

Takže ve stručnosti, statistiky mluví jasně, nejvíce nehod se koná v lehkém terénu, kdy člověk nedbá opatrnosti a myslí si, že mu nehrozí nebezpečí.

Za zlatý hřeb přednášky bych rozhodně označil video, kde sám Bulo s jedním kolegou zkoumají svah po odtržení masivní deskové laviny. Naštěstí se i ve velmi lehkém terénu rozhodli jistit se přes štandy. V opačném případě by tu s námi už možná nebyli.

V terénu

Den nato jsme se vydali před chatu vyzkoušet si záchranu z laviny a naučit se analyzovat podmínky svahu pomocí rozboru sněhového profilu. Byl jsem rád, že postup hledání oběti na laviništi jsem si dobře pamatoval z předchozího kurzu. Takhle na cvičišti je to ještě sranda, ale reálnou situaci bych rozhodně zažít nechtěl.

Ponaučení? S novými parťáky si vyzkoušet vzájemnou záchranu před každou túrou!

Perfektně umět zacházet se svou svatou trojici (sonda, pípak, lopata). K vyhledávači nevlastním fešný obal přes rameno jako James Bond, a tak jsem si ho strkal do mé jediné kapsy na mikině. Problém byl, že ve stejné kapse jsem nosil i mobil. Ukázali jsme si, jak dokáží u starších modelů vyhledávačů telefony zcela vyrušit signál, pokud se jich přímo dotýkájí. Takže doporučuji pořídit si ten obal přes rameno a hlídat si pozici mobilu.

Pokud je vás v záchranném týmu víc, pohlídej si, aby probíhala efektivní spolupráce. Hlavně nepanikařit a nedělat unáhlené chyby, které později stojí drahocenný čas. Nejkritičtější mi přijde přepnout opravdu všechny pípaky do vyhledávacího módu. Potvrdilo se nám taky, že se hodně vyplatí provádět vvyhrabávání lopatami ve tvaru písmene V, tak aby nevznikl kráter. Z hluboké díry se špatně vyndavá zasypaný a vejde se tam pouze jeden člověk tudíž se logicky špatně hrabe.

Test sněhového profilu

Záchranu jsem si sice pamatoval dobře, ale primárně jde především o to, vůbec se do kritické situace nedostat. Z toho jasně vyplývá, že násobně více času, než záchranou, strávíme předcházením lavinových nehod pomocí analýzy podmínek. Základ je samozřejmě průběžná kontrola počasí, ale pokud nejsi vyloženě zkušený, přijde mi jasnější, když si pod svahem na bezpečném místě uděláš test stability sněhu.

V této části kurzu jsem se určitě naučil nejvíc nového. Po vytvoření úhledného odkopu, kolmo ke svahu, si nejprve musíš označit vrstvy tvořené postupným sněžením. Následné zkoumání sněhu představuje celou vědu, ale laikovi bohatě stačí několik základních pouček. U sněhu zkoumáš velikost a strukturu zrna. Nejnebezpečnější je vrstva sněhu, který se sype jako cukr. To znamená, že je přemrzlý a nekompaktní. Vytváří kritickou vrstvu, po níž při zatížení člověkem může ujet desková lavina. Obecně tedy hledáš markatní rozdíly kvality a tvrdosti sněhu mezi vrstvami.

Rychlý kompresní test

Poté nám Jano s Bulem ještě ukázali rychlejší zátěžový test sněhu. Nejprve je třeba oddělit z masy samostatný sloupec sněhu. Na povrch poté položíme z vrchu plochou lopatu, do níž rukou klepeme a sledujeme, co se děje s vrstvami. Tento test je rychlý a doporučil bych ho udělat ještě jednou nahoře, pokud se chystáš lyžovat dolů. Bezpečná podmínka dolní části svahu neznamená, že nahoře, ve strmějším kuloáru nepanuje zcela jiná. Takže i nahoře před sjezdem neváhej a předcházej zbytečnému riziku.

S kuloáry se pojí další zajímavé ponaučení, které není zcela intuitivní. Schválně, šlapeš stopu u skály na kraji, nebo uprostřed svahu? Bezpečnější to máš prostředkem kuloáru, kde je méně sněhu, než na okrajích, kde se podvědomě cítíš bezpečněji.

Přednáška první pomoci

Kurz jsme zakončili zkoumáním našich lékárniček a možností první pomoci. Zranění ve stěně je zlý sen, ale bohužel i to se stává. Můžeš doufat, že se nic nestane, ale měl bys být připraven správně jednat v momentě, kdy se situace zvrtne. Lezení v horách obnáší improvizaci, avšak blbě se improvizuje, když nemáš s čím. Vsadím se, že stejně jako sokolíci, většina lezců nošení lékarničky podceňuje. Chápu to, v 99% je to zbytečný krám, který ošklivě narušuje tvoji ultra-light túru, jenomže to jedno procento může rozhodnout o životě a smrti tebe a tvého parťáka.

Hlavní dilema při sestavování lekárničky na lezeckou túru je tedy množství (čti váha) pomůcek. Co ještě považuješ za nezbytné, a co už ne. Léty se ti nejspíš tvoje KPZtka ustálí a už to nebudeš muset tolik řešit.

Několik věcí ze seznamu do lékárny

Tepelnou fólii. Levná, lehká a skladná. Základ pro bivakování. Ukázalo se, že jsme nevěděli jak ji správně používat. Aby opravdu efektivně udržovala teplo u těla, obal si jí kolem sebe pod bundou a kromě tepla navíc budeš vypadat jako baba Jaga.

Tvarovatelná dlaha. V případě jakýchkoli zlomenin ti nesmírně usnadní práci. Problémem je její velikost a váha. Co se týče fixace zlomenin, využij, co máš po ruce - šrouby do ledu, smyce, hůlky, batoh, cokoli.

Léky jsou lehké a účinné. Hodí se hlavně léky proti bolesti, případně proti výškové nemoci. V horách budeš věci řešit akutně, ne dokonale, většinou jde o udržení zraněného při životě do příletu pomoci. Pokud jsi na místě bez možnosti vnější pomoci, situace je vážnější a radši lez bezpečněji.

Obinadel a smyc není nikdy dost.

Celkově neexistuje univerzální soubor pravidel, který by ti zaručil bezpečnost a přežití. Led a sníh jsou pořád voda a kameny z hor, padají, kdy se jim zachce. Základem bezpečnosti v horách je správné zhodnocení situace a následné rozhodnutí. „Náhoda je blbec” jak se říká a nevybírá si, jestli vám spadne mačka z boty při sólování lehkého terénu, nebo v klíčovém kroku v plotně. Čím víc budete mít zkušeností, tím lépe, rychleji a bezpečněji dokážete jednat. Tak hurá do hor!