Expedice Pákistán 2023 – co s sebou sbalit?

Expedice – to zní hrozně dramaticky. Trochu jsem před naším letošním výletem do Pákistánu přemýšlel co si vzít sebou, ale nakonec se ukázalo, že to zas taková věda není. Nemluvím teď o výstupech na nějaké sedmi- nebo nedejbože osmitisícovky, “na to už se musíš jinak připravit”. Ale na to na co jsme se chystali my – mixové výstupy do max. 6500 m n. m. se stačilo vybavit podobně jako do letních Alp nebo zimních Tater. Vlastně jsem měl s sebou výbavu, která odpovídala oběma variantám.

Pro našince může být těžší si představit, jaké se v těchto vysokých horách dají čekat teploty. Nechci moc zobecňovat, ale v oblasti, kam jsme se vydali my (Nangma valley) bylo krásně teplo, někdy skoro až moc. V Base Campu ve 4300 m n. m. jsme se přes den pekli na slunci a když odpoledne zalezlo, tak jsme jen vytáhli mikiny, prostě pohoda. Na ledovci v 5000 m n. m. to bylo podobné, přes den vedro a na noc se ochladilo, ale nijak dramaticky. Nutno podotknout, že jsme měli docela kliku na počasí a kromě pár dní na začátku nám pak dva týdny nezapršelo a bylo pořád krásně. Předchozí expedice na stejné místo takové štěstí neměly třeba jim i přes noc v BC nasněžilo.

Do města a na nástup do BC byly ideální kraťasy (místní je nenosí, ale nikdo na nás divně nekoukal) a dlouhé plátěné kalhoty – třeba Dihedral Pant. Na aklimatizaci – chození mezi šutry a po ledovci byly ideální softshellové kalhoty – já si v Alpách oblíbil Mission Pant, ale stačily by klidně i tenčí. Na lezení už jsem chtěl více tepla i ochrany a tak jsem přibalil i podvlíkačky a goráčové kalhoty Tupilak. Díky propracovanému střihu nijak neomezují, je v nich radost lézt a bytelný GORE-TEX Pro dodává jistotu pořádné ochrany a odolnosti. Poslední věc, kterou je dobré si nezapomenout jsou návleky. Když jsem se brodil mokrým sněhem, tak jsem byl za ně hodně rád a měl jsem díky nim během nouzového bivaku suché boty.

Nějaké triko, to dá rozum. Na měsíc se hodí vzít třeba aspoň tři. Druhá vrstva byla jasná – moje oblíbená tenká mikina Eclipse Hooded Zip T. Během lezení jsem ji nesundal a super byla (bez trika) i na ochranu před silným sluncem na ledovci.

Jako další zateplovací vrstvu jsem měl sebou Kinesis Jacket. Můj další oblíbený kousek, který v poslední době tahám všude – do města, do skal i do hor. V Pakoši jsem ji využil jak v BC, když se ochladilo, tak během lezení.

Nepromokavé bundy jsem si vzal sebou hned dvě. První byla lehčí Zeno Jacket z materiálu DRILITE a pak neprůstřelnou bundu Tupilak z GORE-TEX Pro. Tupilaka jsem měl na lezení, při kterém si v něm připadám jako v brnění a Zeno na všechno ostatní kdy stačí lehčí bunda.

Poslední kousek, který mě v Pakoši, podržel byla samozřejmě péřovka Xeros. Zahřála mě během studenějších večerů v BC, ale hlavně během neplánovaného bivaku v cca 5 800 m n. m. jen ve žďáráku.

Další věci, co jsou na expedici potřeba je nějaký lezecký matroš. Na mixové stěny, které jsme měli v plánu lézt my, toho není potřeba brát zbytečně moc. Lezecké cepíny a mačky, jasná věc. Lana dvojčata šedesátky. Na jištění pak stačí jedna sada friendů (možno zdvojit menší), sada vklíněnců, zhruba šest šroubů do ledu a stejný počet skob.

Expresek stačí třeba 8ks (hlavně alpské) + pár smyček 120 cm. Na slaňování je důležité mít dostatek repky utíkačky – průměr 4 nebo 5 mm je dostatečně pevný a výrazně lehčí než klasických 6 mm (ale opatrně na hrany!). My měli asi 15 m a nevystačila nám a museli jsme říznout i kus lana. Tohle všechno jsme měli sebou v BC a pak podle konkrétního cíle ještě ubírali – třeba na ledovou stěnu spíš víc šroubů a míň friendů a naopak na lehčí lezení stačily jen dva šrouby a jedno lano.

Všechno jsem to sbalil do dvou batohů – velké krosny a lezeckého Tupilaku 45+. Ten byl dokonale univerzální – do letadla jako příručák, do BC víc naložený a pak už nalehko perfektní do stěny.

Na spaní jsem měl sebou pořádně teplý spacák Kryos a půjčený útočný stan Samaya. Škoda, že jsme si na lezení ani jedno nevzali. Spolehli jsme se jen na nouzový žďárák (pro dva) a péřovku. Bivak nám taky zpříjemnil vařič – JetBoil nebo podobný je do hor povinnost.

Z dalších věcí které normálně do Alp neberu, jsme měli sebou solární panel – na 3 týdny už to bez něj nejde. Osvědčil se nám taky filtr na vodu – hlavně ze začátku zájezdu v nižších partiích jsme se snažili vyhnout nějakým zažívacím potížím a docela se to povedlo.

Poslední věc, co zmíním, je komunikace. Mezi sebou v rámci doliny jsme byli ve spojení vysílačkami a se světem pomocí satelitního telefonu. Být v horách úplně bez spojení by byla romantika, ale aspoň zhruba vědět předpověď počasí nám přišlo fajn. Určitě lze doporučit moderní satelit jako je Garmin inReach Mini oproti old-school telefonu s anténkou a ovládáním ve stylu Nokie. Garmin totiž oproti té druhé variantě opravdu spolehlivě funguje.