Ondrej Húserka

K lezeniu som sa dostal na boldrovke počas strednej školy. O rok neskôr som už liezol svoje prvé tatranské cesty. Nasledovali Alpy, Patagonia, Pamír, Himaláje.

Hory a pohyb v nich komletne vyformovali moju osobnosť. Optimizmus niekedy jednoducho nestačil a bolo potrebné sa naučiť veľa nových vecí: detailne plánovať, zvládať kritické situácie, veriť intuicií. To všetko často pri extrémnej únave a vyčerpení.

Prečo to robím je ťažká otázka. Vidim za tím viaceré faktory: radosť z pohybu v horách, objavovanie nových miest, posúvanie vlastných limitov, ale hlavne neskutočná radosť z návratov - keď sa všetky tie bežné veci zdajú, oproti kilometrovým stenám a nepredvídateľnému počasiu, úplna gombička. Mojím veľkým snom do budúcna je trafiť v Patagonií týždňové okno dobrého počasia.

My o Ondrovi

Ondra byl neuvěřitelně skromný člověk, který měl z hor fakt upřímnou radost. Žil opravdový horolezecký sen a žil ho naplno! Patřil mezi naše vůbec první ambasadory a za ty roky spolupráce se z Ondry stal náš kamarád a pro některé taky partner na laně. 

Odešel předčasně, při slaňování po úspěšném výstupu na LANGTANG LIRUNG (7 234 m) se zřítil do trhliny, což se mu stalo osudným. Alpinismus je vždy trochu ruská ruleta a každý do toho rizika vstupuje sám za sebe a zcela uvědoměle. Přesto jsou hory natolik přitažlivé, že k sobě horolezce táhnou napříč světadíly znovu a znovu.

Ondro, budeme vzpomínat na tvou skromnost, ojedinělou pozitivitu a neustálý rohlík na tváři, kterým jsi obšťastňoval všechny okolo. Odpočívej v pokoji, nebo v tvém případě spíš v bivaku pod nějakou krásnou stěnou. Třeba v Patagonii. Děkujeme za vše.